Cílem levice vždy bylo nastolení univerzální rovnosti. Klasická, marxistická levice rovnosti chtěla dosáhnout srovnáním. Co přerůstá, uříznout, co nedorůstá, natáhnout. Podle klasické marxistické věrouky je hlavní příčinou nerovnosti ekonomické vykořisťování, které staví proti sobě celé třídy lidí. Boj za zrovnoprávnění se proto odehrával v grandiózním měřítku, narovnávány byly milióny lidí. Praktická realizace takového plánu vedla k největším katastrofám dvacátého století. Lenin, Stalin, Mao, PolPot,... Tato ideologie je dnes již mrtvá, přežívá na světě pouze v několika skanzenech. V čistém stavu snad jenom na Kubě a v Severní Korei.
Ale už od poloviny 20.století vznikla nová levicová ideologie, částečně z odporu proti reálné marxistické levici. Od Sartra a Foucaulta, přes Habermasee, Lacana, Delouze a Gramsciho až k Saidovi a Badiouovi. Centrální idea zůstala stejná - totální rovnost. Ale cesta se změnila. Moderní, novo-marxističtí filosofové pochopili, že marxistická cesta masových povstání a revolucí vede ke katastrofám nebo vyústí do prázdna. Opustili myšlenku prvotnosti ekonomického vykořisťování a prosadili zásadu, že všechny lidské vztahy jsou v důsledku vztahy vykořisťovatelské. Každý vztah je vztahem mezi utlačovaným a utlačovatelem. Tím jednak přesunuli problém z ekonomické do kulturní oblasti a hlavně rozpustili zásadní boj mezi celými třídami na miliardu malých konkrétních válek mezi jednotlivými lidmi. Ted už je jenom důležité v každém vztahu zjistit, kdo je ten utlačovaný a začít bojovat právě za jeho práva. Rovnosti už se nemá dosáhnout 'zestejněním', ale zatajením všech rozdílů. Cílem už není společnost stejných lidí, ale společnost, která se tváří, jako by všichni stejní byli. Svržení buržoazního řádu už se nedosáhne masovou proletářskou revolucí, ale konvergencí obrovského množství konkrétních detailních bojů ("convergence des luttes"). K tomu je především nutné dekonstruovat buržoazní společenské normy, zásadním způsobem narušit historicky vzniklou strukturu společnosti a zpochybnit všechny konvenční pravdy.
Důraz na individuální identitu a relativizace sdílené pravdy začíná slavit úspěch. Ale jinak, než si to levicoví filozofové představovali. Identita se stala základním kamenem společenského konfliktu. Veškerá pravda byla zpochybněna. Zůstala pouze moje osobní, individuální, subjektivní pravda a boj mezi identitami.
No comments:
Post a Comment